Hledání
smyslu života je velice nesnadný úkol. Ba řekly bychom, že přímo nelehký. Může
to být cokoli, co nás v životě potká – ať už nějaká činnost, záliba, či dokonce
nějaký člověk, který udělal něco, čím je nám blízký a my si ho proto vážíme.
Přesto,
že je na světě tolik lidí, že by si všichni mohli říct, že najít dva lidi,
kteří by měli stejný smysl svého života je nemožné, ale opak je pravdou. A my
vám právě teď chceme přiblížit příběh dvou dívek, které mají odlišné ale avšak
velice podobné nejen zájmy, ale i osudy, které je spojují. A tím
nejdůležitějším prvkem, který je spojuje, je jeden sport – moderní gymnastika.
Moderní
gymnastika je sport, kde se pojí několik jednotlivých odvětví gymnastiky do
jednoho. Je to zároveň tanec, ale i balet, akrobacie a další různé sporty.
Moderní gymnastika je ženský sport, který kombinuje prvky baletu, gymnastiky,
divadelního tance a akrobacie a to jak s náčiním, tak bez něj. Náčiním se
rozumí švihadlo, obruč, míč, kužele a stuha. Ze společných skladeb moderní
gymnastiky se vyvinula estetická skupinová gymnastika, kterou v Japonsku cvičí
také muži.
Moderní
gymnastika se stala olympijským sportem v roce 1984. První titul olympijské
vítězky z těchto Letních olympijských her 1984 her v Los Angeles získala
Kanaďanka Lori Fungová. Společné skupinové skladby se na olympijských hrách
poprvé představily na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě, kde vyhrála
skladba Španělska.
Gymnastky
začínají trénovat obvykle od velmi mladého věku a svého vrcholu často dosahují
již před dvacátým rokem. Tento způsob tréninku a soutěží vede k časté kritice,
neboť špatným tréninkem může dojít k přetěžování kloubů a bývalým vrcholovým
sportovcům může později způsobit zdravotní problémy.[1]
Někdo
si může říct, že je absolutní nesmysl trápit se několikrát týdně v tělocvičně a
provádět se svým tělem nesmyslné pohyby, ale pro holky je to smyslem jejich
života. Gymnastika jim dává sílu, kterou k životu potřebujete a to je to, co je
na to baví nejvíc. Ale sami si přečtěte, co o gymnastice řekly:
Eva:
Když
se řekne moderní gymnastika, okamžitě se mi vybaví tělocvična, kde jsem
strávila bezmála deset let svého života. Vybavuji si všechny své první zážitky,
kdy jsem mezi ostatní gymnastky vkročila a kdy mne celý tento sport naprosto
okouzlil. Fascinovaně jsem koukala na sestavy, které cvičily holky okolo
patnácti let, vzhlížela jsem k nim jako ke svým vzorům a snila jsem o tom, že
jednou budu stejně tak šikovná jako oni. Proto jsem se na každý trénink těšila,
bylo to také z důvodu, že jsme se v oddíle sešly jako skvělá parta. Vzpomínám
si, jaké mezi námi panovalo přátelství a kamarádství. Pomáhaly jsme si
navzájem, navzájem jsme se utěšovaly, když se nám něco zpočátku nedařilo a
společně jsme oslavovaly každý nový úspěch, kterého jsme dosáhly. Vždy jsem se
těšila na závody, bylo to pro mne něco nepopsatelně úžasného, když stojíte na
koberci mezi všemi těmi velkými holkami a vidíte všechny oblečené do stejných
dresů, které ke gymnastice bezpodmínečně patří.
Když pak přijdete na řadu a cvičíte před zraky několika stovek očí, je
vám úzko a občas se i nějaká ta chybička vloudí, ale přesto jsem byla šťastná.
Připadala jsem si tak nějak dospěle, když jsem pak stála mezi ostatními a
přebírala ceny. Nevadilo mi, že se mi na krku nehoupe medaile, já byla ráda, že
jsem se vůbec mohla zúčastnit.
A
pak najednou začaly některé holky odcházet a oddíl se začal obměňovat. Přišly
nové holky, ale nikomu z nás to nevadilo, protože skvěle zapadly a já u
gymnastiky dále vydržela. Každoroční soustředění, na které jsme vždy v létě
vyrážely, jsme si náramně užily i přes tu dřinu, kterou jsme musely vynaložit.
Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem s gymnastikou začala. Každý trénink, každý
okamžik, který jsem trávila v tělocvičně, byl pro mne jako útěk z reality, jen
při gymnastice jsem se dokázala uvolnit a vždy jsem odtamtud odcházela s
úsměvem na rtech.
A
pak přišla ta osudná chvíle, kdy se mi život otočil vzhůru nohama. Stačil jeden
lyžařský kurz a s gymnastikou je navždy konec. Je pro mne těžké rozloučit se po
deseti letech s tělocvičnou, s holkami, se kterými mám úžasné vzpomínky a
historky, s trenérkou a učitelkou z první třídy v jedné osobě, a hlavně s
moderní gymnastikou jako celkem, protože gymnastika byla, je a vždy bude smyslem
mého života, protože právě při gymnastice jsem našla smysl svého života,
kterého se budu držet tak dlouho, jak jen toho budu schopná, protože si myslím,
že bez gymnastiky bych to nebyla já - taková, jaká jsem dnes.
Betty:
Když
mi někdo řekne slova moderní gymnastika, vybaví se mi mé dětství a večery
strávené v tělocvičně nekonečnými tréninky. To jak jsem se seznámila se
skvělými holkami, se kterými jsem strávila značnou část svého dětství, ale také
si vždy vybavím šílenou bolest. Bolest, kdy jsem si myslela, že s gymnastikou
skončím. Ale vždy mě někdo podržel, pomohl mi vstát z pomyslného dna a
pokračovat. Těmto lidem jsem vděčná, protože díky nim jsem mohla pocítit jak
chutná vítězství i prohra. Nemohu říct, že bych něco dostala zadarmo, za vším
byly hodiny a hodiny strávené v tělocvičně, ale bez lidí, kteří dokážou člověka
podpořit, bych to nezvládla. Ovšem na trénincích byla i zábava. Vždy byla sranda, když se nám něco nepovedlo
a my dostaly míčem do hlavy nebo nám spadly kužele na nohu a ostatní se nám
smáli tak, že se za břicho popadaly. Tímto bych shrnula, co pro mne znamená
moderní gymnastika, znamená pro mne část mého života, který jsem si naplno
užila a mohla poznat různé aspekty života.
Žádné komentáře:
Okomentovat